středa 21. prosince 2016

Navazující program

Pondělí 12. 12. pro mě nebylo jen tak nějaké pondělí. V tento den jsem vstal o půl hodiny později a nebral si do školy aktovku. Vyšel jsem o poznání později než v obyčejně a nasedl na tramvaj, která mě dovezla takřka až před školu.


Když jsem přišel, nebylo vůbec poznat, tedy alespoň na první pohled, že se děje něco mimořádného. Jediné, čeho by si člověk mohl povšimnout, byl fakt, že někteří z chlapců u nás ve třídě měli místo džínů tepláky. Běžné rozhovory utnul až příchod naší instruktorky – Jany.

Jana se nám představila a po přípravě třídy začala první aktivita s názvem „Živý obraz“, kdy bylo cílem domluvit se na nějaké aktivitě a tu zobrazit jako sousoší.

Další hra byla také na seznámení. Každý měl na kus papíru napsat své jméno a poté papír přeložit a položit doprostřed třídy. Poté Jana papírky zamíchala a každý si nějaký vytáhnul. Na papírek jsme měli ke jménu člověka nakreslit něco, co se k němu vztahuje. Jen, co jsme dokreslili, tak jsme říkali, koho jméno jsme si vytáhli a proč jsme k němu nakreslili to, co jsme nakreslili.

Další hra se nazývala Molekuly. Princip této hry, upravené podle instrukcí, byl o tom, že se určil společný zájem a molekula se vytvořila podle počtu lidí, který danou vlastnost/věc či činnost má nejraději. Zákeřná otázka byla o oblíbeném školním předmětu, při kterém i náš třídní, který náš učí předmět Základy elektrotechniky, pozvedl obočí, což na něj bylo gesto zájmu.

Většina žáků se seskupila dovolávajíce se dalších členů s oblíbeným předmětem tělocvik. Další a menší skupina měla nejraději Praktická cvičení a já zůstal sám, protože jsem byl jediný, kdo má rád předmět, který jsem si vybral.

Třetí hra byla nejdelší. Jednalo se o stavbu mostu podle daných parametrů z papírových proužků. Třída byla rozdělena na tým Oranžových a Modrých. Komplikací tohoto už tak nelehkého úkolu byl fakt, že se skupiny rozdělily na dvě podskupiny a k domluvě byli oprávněni pouze předem určení zástupci (z každé skupiny jeden). Most z naší skupiny Oranžových byl bytelnější a na rozdíl od druhého mostu dodržoval normy o rozměrech.


Po tomto nesnadném domlouvání jsme měli čas se naobědvat a potom si chvíli odpočinout. Pak jsme se odebrali do tělocvičny.

V tělocvičně jsme dostali za úkol další zapeklitou situaci. Třída reprezentovala skupinu trosečníků na opuštěném ostrově. Jako trosečníci jsme se museli dostat přes celou tělocvičnu bez toho, abychom se dotkli země jinde než na „ostrově“. Jako každá hra i tato měla háček. Kdo byl moc hlasitý, toho mořská příšera „utopila“ v moři. Jana byla mořská příšera a nebyla ani trochu shovívavá. Já byl utopen zhruba ve třetině, ale i to mělo svou výhodu, poněvadž jsem se mohl smát, zatímco přeživší se snažili zuřivě gestikulovat. Jediný, kdo přišel z řešením dvou židlí, byl můj spolužák Tomáš.

Posadil se na jednu židli a druhou dal před sebe, hned nato si přesedl a takto proces opakoval přes celou tělocvičnu. Byl doslova za vodou.

Po této hře, kdy zahynula třetina z nás, včetně mě, jsme se vrátili do třídy. Tam proběhly poslední dvě hry. V první jsme měli dostat fix co nejdál za určitou čáru.  Všichni se pokusili o stejný plán. Toho nejdelšího a zároveň nejlehčího držet, zatímco on se natáhne a položí fix. Problém této hry byl ten, že ti nejvyšší měli značnou výhodu.


Poslední hra se nazývala Kolektivní mysl. Cílem bylo, že jeden hráč napsal nějaké slovo podřadné k danému tématu. Zbytek týmu se měl pokusit napsat stejné slovo. Kdo se trefil měl bod.

Takto vypadal náš pondělní program. Účast stála rozhodně stála za to, bylo to fajn.

Daniel Blažanin, E1.A

pátek 16. prosince 2016

Vánoce pro zvířata v útulku

Na naší škole se uskutečnila soutěž „Vánoce pro zvířata v útulku“. Tato soutěž se konala od 1. 11. 2016 do 7. 12. 2016 pod vedením paní profesorky Waissiové a pana profesora Čermáka. Naše třída E2.A tuto soutěž za velké podpory našeho třídního profesora pana Jaroslava Fukátka vyhrála s 402,5 body.

Pamlsky
167 ks
Piškoty
3 ks
Polštáře
28 ks
Osušky
2 ks
Ručníky
16 ks
Granule a konzervy
113,5 kg
Deky
7 ks


Některé třídy se do soutěže zapojily více, některé méně (např. I3.C s 1,5 body a L4.D se 2 body), ale třídy I1.D, I2.C a E3.A se nezapojily vůbec. Celkem se z 16 tříd SPŠE zapojilo 13 tříd.

Celkem se pro útulek vybralo:
Granule
332,5 kg
Polštáře
34 ks
Osušky
30 ks
Pamlsky
212 ks
Piškoty
18 ks
Ručníky
95 ks
Hračky
11 ks
Deky
56 ks
Šampony
2 ks

Umístění tříd včetně procent:
  1. E2.A s 402,5 body – 34 %,
  2. L3.D s 351,5 body – 29 %,
  3. E4.A se 152 body – 13 %,
  4. I2.B s 122,5 body – 10 %,
  5. I1.C s 63 body – 5 %,
  6. Ostatních 11 tříd se na sbírce podílí 9 %.
Cenou za tuto soutěž byla návštěva útulku v Troji pro dvě nejlepší třídy a předání věcí, které se vybraly. Proto v pátek 9. 12. 2016 jely třídy E2.A a L3.D na exkurzi do útulku v doprovodu pana profesora Fukátka, paní profesorky Moravcové a paní ředitelky Romany Bukovské. Tyto dvě třídy s paní ředitelkou předaly vybrané věci útulku.


Do trojského útulku zavítá měsíčně kolem dvou tisíc návštěvníků a mnozí z nich si odtud odvážejí domů nového čtyřnohého kamaráda. Velký zájem je i o historii útulku. Je zde stálá expozice, která mapuje vznik a vývoj útulku až po současnost, včetně fotografií z ničivé povodně v roce 2002.

V zimě se programy pořádají v krytých prostorech a na jaře ve venkovních prostorách útulku.

Čtyřnozí kamarádi s radostí a za každého počasí přivítají mezi sebou každého návštěvníka, který za nimi do Troji zavítá. Pracovníci útulku proto velmi rádi celoročně umožňují skupinám návštěvníků (cca 25 osob) prohlídku útulku.

Termín návštěvy je však nutné předem telefonicky domluvit na tel.: 222 025 917.

Útulek slouží jako přechodný domov pro opuštěné, zaběhnuté nebo týrané psy. Provoz útulku je nepřetržitý, podílí se na něm tým profesionálních ošetřovatelů a smluvní veterinární lékař.

Libor Bednář, E2.A

Exkurze do psího útulku

Jako třída, která vybrala na útulek nejvíc z celé naší školy, jsme měli tu možnost navštívit psí útulek Troja. Dne 9. 12. 2016 jsme se tedy vydali na exkurzi a dovezli jsme tam všechno, co vybrala celá naše škola. Po příjezdu jsme byli velmi mile přivítáni a seznámeni s průběhem dne. Všimli jsme si, že jim v kanceláři leží kočka na papírech a pěkně si tam lenošila. Pak se nás ujaly dvě slečny, které nás zavedly tam, kde žijí psi. Vešli jsme do několika středně velkých „hal“ a pak do jedné docela velké. Podle mého odhadu tam mohli mít okolo 100 psů všech možných plemen. Když jsme procházeli těmi místnostmi, skoro každý pes na nás štěkal. Někteří spíš agresivně, ale většina jen tak, aby na sebe přilákala co největší pozornost. Potom nás slečny zavedly na dvůr, kde jsme viděli samici a samce páva. Docela mě překvapilo, že vypadali, jako by jim zima vůbec nevadila.




Potom jsme si prohlédli místnost, kde chovali hady, želvy, ještěrky a taky nějaké pěkné tropické ptactvo. Podle mého odhadu to mohlo být něco příbuzného andulkám.

Tam to bylo oproti místnostem, kde pobývali psi, o něco veselejší. Ale to nejlepší přišlo nakonec. Přijel vůz s policejními koňmi. Obdivovali jsme sedm krásných ušlechtilých koní, a to čtyři jak uhel černé a tři zas sněhově bílé. Podle mého názoru právě setkání s koňmi byl pro všechny nejhezčí zážitek. Mohli jsme si je hladit a dávat jim suchary. Jeden kůň byl velice přítulný a několika lidem přátelsky olíznul bundu. Podle mého názoru to byl velice pěkně strávený čas místo školy.

Siegfried De Beuckelaer, E2.A

Dojmy třídy L3.D z návštěvy v útulku

Dne 9. 12. 2016 jsme se společně se třídou E2.A podívali do psího útulku Trója. A naše dojmy dopadly nějak takto:

Útulek Troja je jediným státním útulkem v Praze. Návštěva byla pro všechny velmi emociální již z počátku, kdy jsme si v hale prohlíželi fotky psů, kteří hledají domov. Bohužel vidět je na vlastní oči bylo ještě více smutné. Procházeli jsme kolem klecí a dívali se na psy. Někteří štěkali a někteří byli schouleni v  rohu a jen pozorovali. Celkově jsem ráda, že vím, na co jsme přispěli.

Michaela Strnadová





Osobně ve mně návštěva útulku zanechala smíšené pocity. Bylo to zvláštní, sledovat psy, jak jsou zavřeni v kotcích. Člověku by se chtělo přemýšlet nad tím, co se asi muselo stát, že skončili tady. Byla to vina majitele? Nebo jejich? Všude se ozývala spousta štěkotu. Na většině z nich byla vidět touha po domově, viděli v nás jejich možné nové pány a dávali nám to najevo svými výrazy. Nebylo tolik překvapující, že nemalou část psů tvořila bojová plemena. Byla to zvláštní zkušenost.

Dominik Kadera




Tento den byl velice smutný pro některé z nás. Dozvěděli jsme se spoustu nových věcí, jak to probíhá při odchytu psů, komu může útulek svěřit psy a jak je náročné se o ně starat, chodí s nimi i dobrovolnice, aby měli psi dostatečný pohyb. V útulku je 96 psů, ale mají tu ještě i exotická zvířata, jako jsou hadi, želvy, ještěrky a papoušci. Granule, které jsme přinesli, vystačí na 10 dní pro každého pejska v útulku. Přinesli jsme také nějaké deky, ručníky, osušky a také hračky a mycí prostředky. Po skončení prohlídky v útulku, jsme měli ještě jednu zastávku. Vedle psího útulku má městská policie stáje pro koně, které můžeme vidět skoro každý den. Mohli jsme si je i pohladit a nakrmit je. Někteří mí spolužáci se i s nimi fotili. Mé pocity z exkurze v psím útulku byly velice rozpačité. Byla jsem smutná z toho, jak může někdo takhle ublížit zvířeti, ale zároveň jsem byla ráda, že je tu někdo, kdo se o ně i postará.

Dominika Rubešová


Když jsme vešli dovnitř, přivítal nás personál útulku. Jedna z pracovnic nám popsala, jak se postupuje při nálezu psa. Pokračovali jsme prohlídkou samotného útulku. Procházeli jsme okolo jednotlivých kotců. Psi v celé hale se rozštěkali – někteří radostí. Většina pejsků vrtěla ocasem, ale byli zde i takoví, kteří se agresivně opírali o mříže a štěkali. Posledním typem byli nejspíše ti, co tam zůstávali nejdéle. Leželi stočení ve svých peleších a skoro ani nezvedli oči, když nás viděli. Pokračovali jsme do dalších hal, kde situace nebyla o nic lepší. Přemýšlel jsem, proč je raději nepustí, ale psi se o sebe, jak jsme se dozvěděli, neumí postarat.

Michal Zelený


Páteční návštěva útulku patří k jedněm z nejdepresivnějších výletů, které jsem absolvoval. Přijeli jsme do Troji, kde si nás převzala pečovatelka a provedla nás po útulku. Tolik smutných výrazů na jednom místě, neustálý štěkot a kňučení, skákání na klece. Všichni pejsci na nás dělali psí oči, coby na potenciální majitele. Za hodinu jsme byli venku a ještě jsme se šli projít k policejním koním, kteří už naštěstí tak nešťastně nevypadali. Nakonec jsme odjeli na Kobylisy a rozdělili jsme naše cesty. Naše třída vybrala peníze na nákup něco přes 300 kg granulí. To jsme si mysleli, jak jim to bůhvíjak dlouho vydrží a nakonec jsme zjistili, že jim to stačí maximálně na 10 dní. Když se nad tím zamyslím, tak je možná lepší, že ti psi mají aspoň kde bydlet a netoulají se po Praze.

Vojtěch Böhm




Třída L3.D

čtvrtek 8. prosince 2016

Měsíc filmu na školách – Dráty, které zabíjely

Dne 1. 12. 2016 se pro zájemce ze 3. a 4. ročníků konala v rámci vzdělávacího cyklu Měsíc filmu na školách přednáška, jejímž tématem byla situace na hranicích v 50. letech po 2. světové válce a vybudování tzv. železné opony.





Přednášce a diskusi na toto téma předcházel krátký filmový dokument nazvaný Dráty, které zabíjely. Poté jsme získali mnoho cenných a podrobných informací o všem, co se tu dělo, hlavně o zbytečných lidských obětech od pana PhDr. Prokopa Tomka, PhD., vědeckého pracovníka Vojenského historického ústavu v Praze. Líbilo se nám, že o všem mluvil zajímavě a srozumitelně a všechny dotazy nám zodpověděl. Dvě vyučovací hodiny uběhly, ani nevíme jak.

Tomáš Mezera, Milan Zounek, E3.A

středa 7. prosince 2016

Mezinárodní dáma

Ve čtvrtek 1. 12. se na Úžlabině konal první ročník Olympiády v mezinárodní dámě. V půl desáté jsme se všichni sešli v učebně 122 a po krátkém úvodním slovu Petry Duškové jako organizátorky turnaje za ČFD a zopakování herních pravidel a etikety, kterou je nutné při turnaji dodržovat, jsme mohli začít.


Hráli jsme švýcarským systémem, to znamená, že vždy hrají proti sobě podobně silní soupeři, kteří mají za sebou stejný počet výher. První rozlosování bylo zcela náhodné. Přibližné průběžné pořadí se dalo sledovat podle čísla stolu, u kterého jsme se zrovna nacházeli, ti s nejmenším počtem bodů soupeřili u stolů s velkým číslem.


Celkem se nás zúčastnilo 25, takže jeden vždy stál. Protože dotyčný nemohl v daném kole hrát, byl by v nevýhodě, byla mu v závěrečném počtu bodů připočtena výhra, dva body. Postupem času začínalo být jasné, kdo obsadí horní příčky a odnese si domů medaili a pohár – jména David Blažek či Daniel Fegler zněla vždy mezi prvními.

V posledním kole, když už všichni dohráli, jsme se shlukli okolo jediného stolu, kde panovalo ticho. Byl to stůl číslo jedna, tedy deska, kde hráli ti nejlepší a kde si to rozdávali David s Danem. David měl početní převahu kamenů i dam, ale odstranit Danovu dámu bylo těžké. David disponoval několikaminutovým náskokem v čase a usilovně se snažil vymyslet způsob, jak poslední nepřátelskou dámu zneškodní. Dan, vědom si mizivé šance na výhru, mazaně nabídl protivníkovi remízu. David ještě přemýšlel, ale když se dozvěděl, že má o bod více než Dan, nabídku remízy přijal.


Následovalo vyhlašování výsledků. Výherci získali zajímavé ceny jako cestovní nebo magnetickou dámu, knihu s herními kombinacemi a čtyři nejlepší také postup do krajského kola Olympiády v mezinárodní dámě, které se koná 9. 12. 2016. Více fotografíí na našem facebooku.

Celkové výsledky:
  1. místo David Blažek, L4.D
  2. místo Daniel Fegler, L3.D
  3. místo Daniel Šmíd, I3.B
  4. místo (divoká karta) – proběhne baráž
Michal Zelený, L3.D

pondělí 5. prosince 2016

Den VŠ a zaměstnavatelů na Úžlabině

Dne 30. 11. 2016 se pro žáky 3. a 4 ročníků uskutečnil Den vysokých škol a zaměstnavatelů.

Cílem tohoto dne bylo umožnit žákům, kteří chtějí pokračovat v odborném studiu, získání fundovaných informací o náplni studia přímo od zástupců jednotlivých vysokých škol.


Žákům, kteří se chtějí po absolvování odborného středoškolského vzdělání zařadit do pracovního procesu, chtěla škola zorganizovat setkání s potenciálními zaměstnavateli a zorientovat je prostřednictvím odborníků z praxe v požadavcích na různé nabízené pracovní pozice a v předpokladech pro celkově úspěšné uplatnění v praxi.


Pozvání na prezentaci vysokých škol přijali zástupci ČVUT Praha, a to Fakulty elektrotechniky, Fakulty informačních technologií, Fakulty biomedicinského inženýrství a Technické fakulty ČZU Praha.

Firmy a společnosti představili zástupci Měřičského ústavu Litoměřice, Cortex, s.r.o. Praha, Maxprogres, s.r.o. Praha, O2 Czech Republic, a.s. a ČEPS, a.s. Praha.


Žáci školy pořádanou akci velmi uvítali a ocenili informační hodnotu připravených prezentací. Pro případné opakování tohoto dne v příštím školním roce by doporučili rezervovat větší časový prostor na individuální dotazy a pohovory.

Celkově lze pořádaný den hodnotit jako účelný, zajímavý a pro žáky prospěšný.

Iva Vaněčková, koordinátorka akce

Hackathon Junior 2016

Šest žáků naší školy vytvořilo tým, který reprezentoval naši školu na celostátní soutěži Hackathon Junior 2016 (František Běhal, Vojtěch Böhm, David Baňař, Dominik Kadera, Matěj Šmíd a Jan Šoulák). Do Brna jsme dojeli dobře a v pohodě trefili na místo soutěže. Soutěžilo 15 týmů z celé ČR (Brno, Plzeň, Chomutov, Ostrava, Praha), všechny mají 6 členů.

Po oficiálním přivítání byla soutěž zahájena s tím, že soutěžící nesmí použít nic, co vytvořili dříve. Všichni mají své notebooky a od organizátorů mají k dispozici Anduina a jiné desky. Všechno musí vymyslet a realizovat na místě. Včetně toho, co vlastně konkrétně budou dělat. Každý tým sedí u svého stolu v jedné obrovské místnosti – sále a nesmí si odnášet práci na pokoj. Průběžně musí nahrávat dílčí výtvory na Github, aby organizátoři měli kontrolu. Pracovalo se velmi pilně.



Náš tým měl v průběhu pátku již část hotovou a vypadal v pohodě. Kluci si rozdělili práci a každý byl zabrán do té své části. Na projekt měli 24 hodin s tím, že mají k dispozici jídlo, pití,...

Hodiny na sále odkrajovaly z vymezeného 24 hodinového intervalu další a další díly. Jeden student šel spát kolem 22:00. Z našeho týmu ještě dva členové šli spát, tři zůstali a pokračují na projektu.


Naši kluci byli zlatí a pohodoví. Vůdčí osobností je tak nějak přirozeně Dominik Kadera, každý přispívá nějakou svoji částí, co umí, a i když vypadali fyzicky fakt hrozně, tak si to nepřipouštěli, neklesali na mysli a bušili do klávesnice o sto šest.


Veškerá dřina se vyplatila. Náš tým skončil na nádherném 2. místě. Třešničkovou na dortu se stala individuální cena pro Vojtěcha Böhma z L3.D. Celkové pořadí na stupní vítězů:

1. místo: SPŠ a VOŠ Chomutov
2. místo: SPŠE V Úžlabině
3. místo: SPŠSE a VOŠ, Masarykova 3, Liberec

Ivana Durdilová

ČRA IoT Hackathon

Dne 25. 11. 2016 proběhla soutěž Hackathon, kterou pořádaly České Radiokomunikace. Účelem soutěže bylo vytvořit ve skupině 3–5 lidí co nejzajímavější a funkční prototyp zařízení (čidla) komunikujícího v síti LoRa. K dispozici byl veškerý potřebný hardware, od modulových systémů až po nejrůznější čidla. Mezi hlavní ceny soutěže patřila finanční odměna 15 000 Kč, licence antiviru ESET nebo externí powerbanka.

Soutěž nás zaujala, a tak jsme se jí rozhodli, pod jménem KeepCUBE, zúčastnit. Náš tým se skládal z Dominika Dosoudila (I4.B), Marka Šefla (I4.C), Narka Vardanjana (I4.B), Ondreje Telky (E2.A) a Václava Krále (I4.B). Proč KeepCUBE? To proto, že přesně tento tým pracuje na stejnojmenném open-source projektu chytré domácnosti.

Na místo konání jsme dorazili kolem deváté hodiny a následně jsme se i zaregistrovali. Dost nás zarazil nejen počet ostatních soutěžících (bylo tu celkem 20 týmů), ale i jejich průměrný věk (ten se pohyboval kolem 30 let). Byli jsme tam znatelně nejmladší. Bylo nám jasné, že budeme outsideři, kteří dokáží jenom překvapit.


Našli jsme si prázdný stůl, kde jsme si vybalili naše notebooky a poté jsme šli omrknout to, co nás na celé místnosti zaujalo nejvíce – stůl s občerstvením. Po rychlé svačině následovala prezentace ČRA, kde jsme byli seznámeni se sítí LoRa a následně i s pravidly soutěže. Prezentace skončila a my jsme mohli začít pracovat na našem projektu.


Projekt jsme nazvali Garbage Collector – jednalo se o systém, který pozná, jestli je popelnice na odpadky plná, a následně pomocí LoRa sítě zobrazí její stav na Google mapách. Na nich se pak ukáže nejlepší a nejkratší cesta pro popeláře, kteří plné popelnice vyvezou – nemusí tudíž jezdit na místa, kde jsou prázdné popelnice a ušetří za náklady na palivo.


Po osmi hodinách mělo začít prezentování hotových prací a nakonec i vyhodnocení. Konkurence byla obrovská a my jsme byli smíření s tím, že si ze soutěže odneseme nejen zkušenost, ale i plné žaludky. Jen na hlavní ceny asi budeme muset zapomenout. Vyhlašování začalo, konkrétně třetím místem a shodou okolností hned zaznělo jméno našeho týmu – byli jsme dost překvapení, protože takový úspěch jsme opravdu nečekali. Převzali jsme naše ceny a pomalu jsme se začali sbalovat.


Sečteno podtrženo, třetí místo, pořádný zážitek a mnoho nových zkušeností – všichni jsme byli spokojení s naším výsledkem a celkově se soutěží, která byla dobře organizována. Kdo ví, třeba se jednou zúčastníme i dalšího ročníku...

Tým KeepCUBE

Výsledky 9. ročníku soutěže Bobřík informatiky

9. ročník soutěže Bobřík informatiky se uskutečnil
ve dnech 7.– 15. 11. 2016.
Celkem se soutěže zúčastnilo 

71792 soutěžících (vloni 52 595) z celé ČR

V kategorii Senior se soutěže účastnilo
97 soutěžících z naší školy.
Alespoň 150 bodů dosáhlo a
úspěšnými řešiteli se stalo
7 soutěžících.
4 soutěžící postupují do krajského kola

Celkové
Pořadí/
Pořadí v rámci středních odborných škol
Body
Student
Třída
225./49.
168
Provazník Michal
I4.B
251. /57.
165
Blažek David
L4.D
268./64.
164
František Běhal
I3B
293. /78.
163
Dosoudil Dominik
I4B
319.
160
 Böhm Vojtěch
L3.D
366.
156
 Šmíd Matěj
I3.C
461.
151
 Nguyen Tomáš
I3B

V kategorii Junior se soutěže účastnilo
139 soutěžících z naší školy.
Alespoň 150 bodů dosáhlo a
úspěšnými řešiteli se stalo
18 soutěžících.

Celkové
Pořadí/
Pořadí v rámci středních odborných škol
Body
Student
Třída
444./96.
208
  Kateřina Hrdličková
L1.E
444./96.
200
  Daniel Mayer
I1.D
612./128
193
  Jakub Kučera
I2.C
612./128
192
  Vojtěch Žilinčár
I1.C
694.
172
 Švejkar Marcel
I1.C
694.
172
 Tobořík Ondřej
I2C
694.
172
 Tobořík Petr
I2C
862.
166
 Varga Ondra
I2B
901.
164
 Malátek Daniel
I1D
901.
164
 Pitela Daniel
E1.A
1001.
160
 Kohák Jakub
I2C
1075.
158
 Koc Matyáš
I1.D
1142.
156
 Hehejík Lukáš
L1.E
1142.
156
 Jelínek Tomáš
L1.E
1280.
153
 Nápravník Jakub
I2.C
1313.
152
 Kundela Vojtěch
I1.D
1383.
151
 Liška Antonín
I2B
1398.
150
 Novák Václav
E1.A

Ivana Durdilová

What’s New in AEROSPACE

Ve středu 30. listopadu proběhla přednáška na Masarykových kolejích, která byla pořádána ČVUT. Ještě před začátkem přednášky, která se skládala ze sedmi prezentací, jsme si v sále mohli prohlédnout plakáty a výrobky z různých fakult. Byly zde k vidění například některé díly k ultra lehkému letadlu UL-39 ALBI nebo opravdu velký dron s padákovým záchranným systémem vyvíjeným v Brně.

Prezentace začaly v 9:00. První k nám mluvila paní Alena Zíková, která nám poutavě popsala, jaké to bylo začínat létat s jednovrtulovými letadly v USA, jak se dostala až do American Airlines, kde létala s velkými dopravními letadly, i její nejrůznější zážitky z pilotáže.

V další prezentaci jsme se dozvěděli něco o problematice nadzvukového létaní, což zahrnovalo vysvětlení Machova čísla, rázové vlny, či šíření zvuku v různých nadmořských výškách.

Poté nám pan Milan Halousek ze Czech Space Office představil svou práci, která spočívá v informování veřejnosti o kosmonautice a motivace mládeži k ní. Právě díky snaze České vesmírné kanceláře se v roce 2011 podíval legendární Krteček na Mezinárodní vesmírnou stanici spolu s astronautem Andrewem Feustelem na palubě raketoplánu Endevour. Krtečkův návrat na ISS se již připravuje a to dokonce už v roce 2018.

Další prezentace byla také od pana Halouska. Ta nás uvedla do tématu “Současnost a budoucnost vesmírných stanic”. Zaujalo nás, že chce NASA předat starost o ISS soukromým firmám a sama postavit další vesmírnou stanici za oběžnou drahou měsíce. Jak jsme se však dozvěděli, nebude to vůbec jednoduché a je třeba překonat ještě spoustu výzev.

Po skončení této prezentace nám pan Jan Roháč z katedry měření ještě krátce představil nový studijní obor na ČVUT nazvaný Avionika. Pak již následovala 15 minutová pauza na občerstvení či otázky ohledně vystavených projektů.

Po občerstvení nás čekala prezentace od pana Jakuba Rozehnala ze Štefánikovy hvězdárny a Astronomického ústavu Univerzity Karlovy, pojednávající o planetě Merkur a jejích zvláštnostech, zajímavostech i jejím nesnadném průzkumu. Zajímavé bylo například to, že planeta je tvořena ze ⅘ železným jádrem a také to, že poblíž pólů jsou podivuhodné krátery, ve kterých se dokonce nachází led.


Celá přednáška byla zakončena prezentací o unikátním ultralehkém letadle ze strojní fakulty ČVUT v podání pana Roberta Theinera. Unikátnost UL-39 ALBI, jak byl tento letoun nazván podle podobnosti s Aero 39-L Albatros, spočívá v jeho konstrukci, která je kompletně vyrobená z kompozitních materiálů a uhlíkových vláken včetně dmychadla, které celý letoun pohání. Jelikož má svou konstrukci stavěnou jako proudový letoun, jedná se o jediný ultralight s takzvaným “jet feeling”. To znamená, že pilot si v ALBI připadá spíše jako v proudovém letounu, než jako v běžném ultralehkém letadle. Také nám bylo řečeno, že se již pracuje, na druhé verzi tohoto letounu. Celá přednáška byla nabitá spoustou informací, které byly velice zajímavé a my se již těšíme na další podobnou akci.

Richard Šimeček, E2.A

čtvrtek 1. prosince 2016

Anglické divadlo – Zimní pohádka – Winter´s Tale

V pondělí 28. listopadu se celá naše škola zúčastnila divadelního představení v angličtině. Šli jsme do Salesiánského divadla na Shakespearovu hru Zimní pohádka v podání brněnského souboru Domino Theater. Název byl opravdu příhodný, jelikož právě pondělkem osmadvacátého začalo v Praze mrznout. Pro naši třídu E2.A vše začalo v osm hodin ráno srazem ve vestibulu stanice metra Kobylisy, odkud jsme se následně přesunuli do Salesiánského divadla, kde jsme se usadili v horním patře.

Představení započala uvaděčka, která nám v češtině představila hlavní postavy a stručně nás uvedla do děje. Zbytek představení, jehož děj se chvíli odehrával také v Českém království, probíhal v angličtině. I přesto, že občas byli herci ve vyšších patrech hůře slyšet, si myslím, že většina z nás si představení užila, za což jsme herce odměnili dlouhým a bouřlivým potleskem. Již s menším nadšením jsme se ovšem vraceli zpět do školy, kde pokračovala naše výuka.

Michal Lenc, E2.A