Když zadávám
cvičnou slohovou práci – líčení, naplňují mě obavy, co ti kluci zase vytvoří! Přece jen,
obrazné popisy přírody a tvrdí chlapi od počítačů, to nejde moc dohromady. A přece –
občas se zadaří. Začtěte se, zasněte se. Taky se vám v těch sychravých
listopadových dnech zasteskne po vlahých letních večerech? Tonda Kroupa
z I3C vás na chvíli přenese v čase…
Dana Havlíková
Večer na chalupě u ohně
Je navečer a já sedím u ohně,
který dohořívá, ale stále z něho sálá teplo. Všude kolem je příjemné ticho. Jen
sem tam je slyšet vzdálený štěkot a vytí psů a občas i jekot koček toulajících
se po okolních zahradách jako zběhové hledající úkryt. Slunce zapadá.
Nastal pozdní večer, ze všech stran
nás začíná svírat chlad. Stále je ale cítit vůně propečeného masa, které se
ještě před hodinou smažilo a peklo na ohni. Vedle nás blikotá lampa, jako
přicházející návštěvník s pochodní narušuje intimitu večera.
Nad námi svítí jasným ledovým světlem hvězdy jako
třpytky naděje z jiných světů, které by člověk dokázal pozorovat celé hodiny a
které mu navozují pocit šťastné budoucnosti.
Pes, jenž leží opodál, usnul, a tichým večerem
se nese jeho těžké oddychování, toho hvězdy nezajímají jako nás.
Vzduchem se nese lehký větřík a hvězdy jsou od
obzoru k obzoru vidět čím dál jasněji, jako kdyby se k nám přibližovaly a
naplňovaly nás svou přítomností. Je hodně pozdě. Vzdálený psí štěkot už dávno
ustal. A kolem nás se rozprostřelo naprosté ticho přerušované pouze profukujícím
vánkem. Vše je osvíceno světlem hvězd pronikajících k nám z dálných končin
tohoto světa. Je to krásný pocit být pod jasnou noční oblohou!
Antonín Kroupa, I3.C (školní rok 2014/2015)
Žádné komentáře:
Okomentovat