středa 22. ledna 2014

Recenze: Krakatit ve Švandově divadle

Když jsem vcházel do dveří Švandova divadla s tím, že zhlédnu jednu z divadelních her Karla Čapka, ani na okamžik mě nenapadlo, že by tato hra byla nejen tak perfektně zahraná, ale že budou tak skvěle vyřešeny kulisy na tak omezený prostor.
 
Už od první minuty představení se u mne, jakožto diváka, objevily smíšené pocity, když temné jeviště zahalil hustý dým, který se pomalu ztrácel až u diváků ve 3. řadě. Velice na mne zapůsobila živost úvodní scény, kdy hlavní postava měla halucinace, nebo jestli chcete, vzpomínala na minulost. Další herci během této scény začali vyskakovat zpod jeviště, když si obecenstvo myslelo, že tam nic ani nikdo není. Velice překvapivé!
Celé jeviště vlastně tvořila šikmá cihlová budova, se dvěma schodišti a šesti okny, které poskytovaly hercům velikou mobilitu, ale i možnosti je používat jako jakési dveře do laboratoře či únikové východy.
Doopravdy oceňuji herce za to, jak skvěle zahráli  role i přes to, že celou dobu hráli na zešikmeném jevišti. Toto jeviště se po čas celé hry neměnilo a dokázalo představovat místa jako je např. Praha za temné noci, laboratoř, palác, koňské závodiště, venkovské sídlo Dr. Tomeše. V posledním případě  bylo ještě použito obrovské plátno s černobílou projekcí  listnatého stromu.
Když bych to měl shrnout, tak toto představení bylo ve všech ohledech vynikající a určitě bych ho doporučil každému. Asi si tam zajdu ještě jednou!
 
Tomáš Trhlík, I3.C (školní rok 2013/2014)

Žádné komentáře:

Okomentovat