pondělí 6. května 2013

Rachot na Žlabu aneb naše (snad) poslední zvonění


V úterý 30. dubna mohli být nejen žáci naší školy svědky každoročně se opakujícího úkazu, a to posledního zvonění maturantů. Akce se konala již druhým rokem v prostorách sportovního zázemí školy a já osobně si myslím, že se tento způsob osvědčil, neboť když cestou do školy projíždím kolem jiných škol, vypadá to tam, jako kdyby propukla vzpoura zvířat v ZOO, na silnicích jsou barikády z popelnic a někteří kolemjdoucí aby si s sebou raději vzali deštník nebo pláštěnku. Nic takového ovšem na Žlabu nehrozí.

Za naši třídu (I4.B) jsme celou akci začali domlouvat ještě někdy během konce loňského roku a musím říct, že se to vyplatilo. Když jsem ráno v 5:30 s dostatečným předstihem vstával, vůbec mi to nevadilo, těšil jsem se jako malý kluk. Sice polomátožný ale plný elánu jsem začal s tátou nakládat aparaturu k ozvučení koncertu, za jehož odehrání musím poděkovat celé kapele, tedy Petrovi (Asarovi) Zavadilovi, Honzovi (Elimu) Eliášovi, Pepovi (JDmu) Doškářovi a Standovi Ungrovi, jehož přezdívku bohužel neznám.

Na plac jsem dorazil podle plánu přesně v 8:00 a musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen, okamžitě totiž naběhlo deset lidí a jali se vykládat bedny a kabely z auta, takhle by to mělo vypadat všude, kam se přijede hrát. Celé auto bylo vyložené asi za pět minut (na rozdíl od nakládání) a mohlo se začít se zapojováním. Během naší zvukovky se kolem koulařského hřiště začaly srocovat skupinky žáků z ostatních tříd, někteří nabízeli občerstvení, jiní zas třeba pořádali soutěž v míření fotbalovým míčem.

Když přišla první skupina žáku nižších ročníků, vše se rozjelo naostro, kapela zahrála pecky jako: House of the Rising Sun, Whole Lotta Love, Free Bird a Nanana. Při poslední zmíněné se zvedlo publikum a začalo v refrénu doprovázet zpěváka, kterým byl v tomto případě Pepa Doškář.

Podávané občerstvení jistě všem, soudě podle jejich výrazů, chutnalo. V návaznosti na to nesmím zapomenout poděkovat všem, kdo nám přispěli, včetně profesorů a personálu školy. A málem bych zapomněl na úžasné kostýmy, mezi ty nejvýraznější patří jistě děvčata Romana a Tomina, rytíř v lesklé zbroji, terorista, šílený vědec, člen jednotky SG, jeptiška, zaklínač nebo zombie Einstein (mimochodem, když se smíchaly kostýmy šíleného vědce, zaklínače a Einsteina, vyšel z toho Han Solo). Já osobně jsem šel za Dopplerův jev, tak doufám, že to všichni pochopili.

Na druhou skupinu mladších studentů čekalo vlastně to samé, kapela si celý play-list zahrála ještě jednou a klobásek a steaků také ještě zbylo dost.

Takže abych to tak nějak shrnul: akce se povedla na 328 %, já jsem si ji strašně moc užil a věřím, že ostatní také. Snad jsme i probudili okolní domy z letargie všedních dnů. Také bych všem maturantům rád popřál úspěšné zvládnutí maturitních zkoušek, jak státních, tak profilových, a doufám, že v podobném duchu se ponesou i další ročníky.

Vojtěch Mašek, I4.B (školní rok 2012/2013)

Autoři fotografií: Pamela Čáslavová & Vojtěch Mašek

Žádné komentáře:

Okomentovat