středa 22. května 2013

Think Big

Je pondělí 13. 5. 2013, přijíždím na autobusovou zastávku Brumlovka, kde už mě očekává zbytek soutěžního týmu i s panem profesorem Honsem. Chvilku se rozhlížím a vzápětí zjišťuji, že stojíme přímo před budovou O2, zapojené do obrovského komplexu BB centrum.

Jelikož se soutěže O2 Think Big School účastnily z naší školy dva pětičlenné soutěžní týmy a „Žlabáci“ jsou známí svými pozdními příchody, ještě čekáme na dva opozdilce. Po chvilce i zbytek naší desetičlenné elity doráží a my můžeme vyrazit.

Na uvítanou jsme dostali kartičky a klíčenky, na které jsme měli za úkol napsat své jméno, popřípadě přezdívku. Následovala nevyhnutelná autogramiáda. Každý musel potvrdit svou účast podpisem. Když už bylo vše hotovo, byli jsme odvedeni do místnosti s nápisem „Think big“. Nacházelo se tu několik konferenčních stolků, projekční tabule a to nejdůležitější, dva stoly plné jídla a jeden s pitím. To, co potěšilo ještě více, byl výrok zdejšího pracovníka:„Vezměte si, kolik chcete, ke svačině bude další“. Po občerstvení doráží i naši poslední konkurenti, tentokrát z Brna.

Jelikož jsou již všechny soutěžní týmy přítomny, začíná úvodní prezentace, která nás má uvést na správnou myšlenkovou vlnu. Vzápětí je nám představen náš úkol: vymyslet projekt, který by jakýmkoliv způsobem zlepšil život kolem nás k lepšímu. Trošku zaskočen takovým nápadem jsem ihned zapojil své šedé buňky mozkové. Po deseti minutách chytám mírnou depresi z toho, že mě nic nenapadá. Nepropadám ale panice, času bude přeci jen dost a věřím, že ostatní budou mít podobný problém. Jako Icebreaker (ledoborec – technika používaná při seznamování lidí a prolamování ledů mezi členy týmu) vybrala společnost O2 jednoduchou metodu. Měli jsme utvořit dav a každý měl promluvit alespoň se třemi lidmi, které nezná, a měli si vyměnit názory na témata „Co mi v životě chybí“ a „Rád bych, kdyby“. Mírně rozhozen začátkem jsem se ujišťoval, že teď již mě nemůže vůbec nic překvapit.

Začalo rozdělování rolí v týmu. Na výběr se nabízel kupodivu stejný počet rolí, jako bylo členů týmu. Vedoucí, Ajťák, Návrhář, Vizionář a Koordinátor. Bylo mi ctí, že jsem to byl já, kdo se mohl ujmout pozice Ajťáka v našem týmu. Poté ale přišlo něco, co jsem neočekával. Seskupili jsme se podle toho, jakou máme roli, ne v jakém jsme týmu a následovalo rozdávání různobarevných kartiček. Až ve chvíli, kdy nám řekli, že budeme v týmu, jehož barvu máme, a ne v týmu, s nímž jsme přišli, se vyplnily moje nejhorší předtuchy. Nejenže budu nucen spolupracovat s lidmi, které neznám, ale budu muset soupeřit se svými spolužáky, kamarády. Po rozdělení byl každému týmu přiřazen jeden mentor od Think Big. Mentor měl za úkol nám pomáhat, být naším instruktorem, motivátorem a rádcem.


Po krátké přednášce na témata Brainstorming a SWOT analýza soutěž oficiálně začala. Se svým týmem jsme ihned začali brainstormingem na téma „Co za projekt budeme dělat?“ Trvalo nám přibližně 20 minut, než jsme došli k finálnímu nápadu: Zavedení BikeSharingu do Brna. Mým úkolem jakožto ajťáka bylo do obědové pauzy vytvořit webovou stránku podle šablony. Po několika desítkách minut byla stránka hotova. Po obědě už zbývalo pouze vytvořit prezentaci a připravit se na ni. Pravidla pro prezentující byla jasná. Bude se prezentovat před tříčlennou porotou a na prezentaci budeme mít 3 minuty, poté 1 minutu na ukázku webu. Porota poté bude mít 2 minuty vyhrazené na dotazy. Poté, co všechny týmy úspěšně odprezentovaly, se porota odebrala do zákulisí a atmosféra v místnosti zhoustla. Řekl bych, že by se dala krájet, ale jelikož jsem byl tou dobou také ve stresu z výsledků, neměl jsem čas přesnou konzistenci kontrolovat.
Porota přišla s jasnými výsledky. Pro přehlednost začnu s pořadím odzadu.

Na 3. místě se umístil projekt „Centrum pro hendikepované“, který měl hendikepované vracet do normálního života a pomáhat jim vykonávat činnosti, které vykonávat nemohou. Odměnou pro tým bylo pět flash disků. Na 2. místě se umístil projekt „IT pro děti“, který přišel s myšlenkou rozšíření výuky informačních technologií na základních školách. Tým získal pět minireproduktorů. A vítězný projekt (čistě náhodně náš) byl projekt „BikeSharing Brno“, který by chtěl rozšířit BikeSharing i do Brna, okolí a později dalších českých měst. Odměnou nám bylo pět peněženek Dakine a pět flash disků. Akce trvala poměrně dlouho, ale pro mě byla velice poučná a jsem rád, že jsem se jí mohl zúčastnit.

Richard Strnad, I3.C (školní rok 2012/2013)

úterý 7. května 2013

Exkurze do Jablotronu a na Ještěd


Třídy E2A a E1A odjely dne 25. 4. 2013 od školy ráno smluvním autobusem do firmy Jablotron holding, s. r. o. do Jablonce nad Nisou. Zde vystoupila polovina žáků, kteří se přihlásili na exkurzi do této firmy, a proběhla zde exkurze od 9:30 do 12 hodin. Žáci se seznámili s historií, současnou strukturou a výrobním zaměřením této ryze české a dynamicky se rozvíjející firmy na zabezpečovací elektroniku. Firma má vlastní vývoj a výrobu zabezpečovacích systémů, dispečerský systém pro zákazníky a technické zásahy a systém smluvních instalačních firem i propracovaný školící program. Dále si naši žáci prohlédli výrobní prostory s odborným technickým doprovodem, který komentoval celou prohlídku výroby elektronických obvodů a odpovídal na četné dotazy našich žáků. Firma Jablotron holding, s. r. o. poskytuje středním školám spolupráci v oblasti bezplatného školení učitelů odborných předmětů, výrazné slevy na výrobní sortiment firmy a podporu výuky v dalších oblastech. Dále firma vítá možnou spolupráci ve formě pronájmu volné kapacity školy, na odborná školení pro pracovníky instalačních spolupracujících firem a dalších zájemců na komerční bázi. O těchto a dalších aktivitách v oblasti spolupráce je možné s firmou Jablotron Alarms, s. r. o. dále jednat. Firma Jablotron, s. r. o. spolupracuje s řadou středních odborných škol z celé republiky a odkázala nás na sdružení středních škol CSE (Czech Security Education sdružení středních škol). Firma se stále rozvíjí a hledá pro své další rozšíření školící prostory pro techniky, uživatele a potenciální zaměstnance.


Druhá část žáků s ing. Skalickou a ing. Soukupem jela dále na exkurzi do firmy Elitronic s. r. o., která se zabývá výrobou a vývojem zakázkové elektroniky. Zde žáci viděli výrobu a strojové osazování desek plošných spojů SMD technologií, oživování a měření hotových výrobků, atd. Exkurzi provázel pracovník firmy a provázel skupinu s odborným výkladem. Po této exkurzi odvezl tuto druhou skupinu žáků autobus na vysílač Ještěd na horní parkoviště k chatě Ještědka. Odtud žáci pěšky vystoupali přímo k vysílači a hotelu Ještěd, kde proběhly další dvě exkurze. Jednak přímo na technologickém zařízení vysílače, kde skupinu doprovázel pracovník Českých radiokomunikací s odborným komentářem a výkladem. Zde si žáci prohlédli technické zázemí vysílače a příslušnou techniku, byli seznámeni s principy a parametry vysílacích zařízení a měli možnost i vyjít na ochoz na obvodu pláště tubusu vysílače a prohlédnout si vnější antény. Z tohoto ochozu je překrásný výhled na panorama severních a středních Čech.

Mezitím se autobus vrátil zpět pro první skupinu do Jablonce nad Nisou a přivezl tyto žáky také k chatě
Ještědka, od které pěšky vyšli také na vysílač a hotel Ještěd. Zde měli žáci možnost se naobědvat za sníženou cenu. Po obědě si žáci ještě prohlédli zařízení hotelu a byli seznámeni ředitelem hotelu s historií hotelu, s technickými i architektonickými zajímavostmi této unikátní stavby, jakou vysílač a hotel Ještěd bezesporu je.

Po třetí hodině odpoledne žáci sestoupili k chatě Ještědka k autobusu a odjeli zpět do Prahy. Ke škole jsme přijeli v 17 hodin.

Tato čtyřnásobná kombinovaná exkurze byla další z řady zdařilých odborných exkurzí, které žákům přinášení aktuální kontakt a spojení se současnou elektronikou a průmyslovou praxí. Exkurze byla velice pěkná a proběhla bez jakýchkoliv problémů.

Petr Parýzek (školní rok 2012/2013)

pondělí 6. května 2013

Rachot na Žlabu aneb naše (snad) poslední zvonění


V úterý 30. dubna mohli být nejen žáci naší školy svědky každoročně se opakujícího úkazu, a to posledního zvonění maturantů. Akce se konala již druhým rokem v prostorách sportovního zázemí školy a já osobně si myslím, že se tento způsob osvědčil, neboť když cestou do školy projíždím kolem jiných škol, vypadá to tam, jako kdyby propukla vzpoura zvířat v ZOO, na silnicích jsou barikády z popelnic a někteří kolemjdoucí aby si s sebou raději vzali deštník nebo pláštěnku. Nic takového ovšem na Žlabu nehrozí.

Za naši třídu (I4.B) jsme celou akci začali domlouvat ještě někdy během konce loňského roku a musím říct, že se to vyplatilo. Když jsem ráno v 5:30 s dostatečným předstihem vstával, vůbec mi to nevadilo, těšil jsem se jako malý kluk. Sice polomátožný ale plný elánu jsem začal s tátou nakládat aparaturu k ozvučení koncertu, za jehož odehrání musím poděkovat celé kapele, tedy Petrovi (Asarovi) Zavadilovi, Honzovi (Elimu) Eliášovi, Pepovi (JDmu) Doškářovi a Standovi Ungrovi, jehož přezdívku bohužel neznám.

Na plac jsem dorazil podle plánu přesně v 8:00 a musím říct, že jsem byl velmi příjemně překvapen, okamžitě totiž naběhlo deset lidí a jali se vykládat bedny a kabely z auta, takhle by to mělo vypadat všude, kam se přijede hrát. Celé auto bylo vyložené asi za pět minut (na rozdíl od nakládání) a mohlo se začít se zapojováním. Během naší zvukovky se kolem koulařského hřiště začaly srocovat skupinky žáků z ostatních tříd, někteří nabízeli občerstvení, jiní zas třeba pořádali soutěž v míření fotbalovým míčem.

Když přišla první skupina žáku nižších ročníků, vše se rozjelo naostro, kapela zahrála pecky jako: House of the Rising Sun, Whole Lotta Love, Free Bird a Nanana. Při poslední zmíněné se zvedlo publikum a začalo v refrénu doprovázet zpěváka, kterým byl v tomto případě Pepa Doškář.

Podávané občerstvení jistě všem, soudě podle jejich výrazů, chutnalo. V návaznosti na to nesmím zapomenout poděkovat všem, kdo nám přispěli, včetně profesorů a personálu školy. A málem bych zapomněl na úžasné kostýmy, mezi ty nejvýraznější patří jistě děvčata Romana a Tomina, rytíř v lesklé zbroji, terorista, šílený vědec, člen jednotky SG, jeptiška, zaklínač nebo zombie Einstein (mimochodem, když se smíchaly kostýmy šíleného vědce, zaklínače a Einsteina, vyšel z toho Han Solo). Já osobně jsem šel za Dopplerův jev, tak doufám, že to všichni pochopili.

Na druhou skupinu mladších studentů čekalo vlastně to samé, kapela si celý play-list zahrála ještě jednou a klobásek a steaků také ještě zbylo dost.

Takže abych to tak nějak shrnul: akce se povedla na 328 %, já jsem si ji strašně moc užil a věřím, že ostatní také. Snad jsme i probudili okolní domy z letargie všedních dnů. Také bych všem maturantům rád popřál úspěšné zvládnutí maturitních zkoušek, jak státních, tak profilových, a doufám, že v podobném duchu se ponesou i další ročníky.

Vojtěch Mašek, I4.B (školní rok 2012/2013)

Autoři fotografií: Pamela Čáslavová & Vojtěch Mašek

středa 1. května 2013

Jak se obchoduje s elektřinou


Dnes je 25. 4. 2013. Já s třídou L4.E stojím před budovou společnosti ČEZ, a. s., která se nachází poblíž zastávky metra Budějovická. Zúčastníme se přednášky o obchodu s elektrickou energií a exkurze, kterou vede Ing. Michal Skalka, ředitel úseku Trading a absolvent SPŠE V Úžlabině.

Vcházíme dovnitř budovy. Vše je moderně zařízené, cítím příjemný chlad. Ještě máme trochu času, tak si sedám na recepci a otvírám ekonomický deník, který zde nacházím, než se však stihnu pořádně začíst, jsme uvedeni do zasedací místnosti.

Po chvíli přichází i pan Skalka a začíná svou přednášku. Žertem dodává, že na nás použije standardní prezentaci ČEZu pro politiky, protože o obchodu s elektrickou energií víme tolik, co oni. (prezentaci jsem posléze našel na adrese: http://goo.gl/ttfQD) Nejdříve se věnuje trhu. Působí příjemným a profesionálním dojmem. Vnímám ho velice kladně. Po části o trhu přichází na řadu téma obchodování. Vysvětluje nám rozdíl v obchodování na volném trhu (OTC Marketu) a burze (Exchange Marketu), kde se používá VARIATION MARGIN, což je ochrana kupujících proti defaultu (krachu) prodávajícího. Uvádí i jeho nevýhodu.

Nyní se dostáváme k cenotvorbě. Pan inženýr říká, že si z nás vyzkouší z ekonomie. Zarazím se, protože se ode mne asi bude čekat, vzhledem k mé známce, že budu odpovídat hlavně já. Tolik se mi nedaří orientovat se v grafech nabídky a poptávky, jak bych si přál, ale zastoupili mě jiní, rychlejší a na všechny otázky jsme odpověděli. Neudělali jsme panu Honsovi ostudu.

Přednáška končí a nás si přebírá jeden z brokerů. Následujeme ho. Jedeme výtahem a já cítím mírné přetížení. V šestém patře jsme za chvíli. Nejprve nám říká o rozdělení kanceláří na tzv. Back Office (účetní), Middle Office (analýza) a Front Office (obchod). Procházíme Back Office. Ticho jako v hrobě. Middle Office ani nevnímám. Zastavujeme se před Front Office. Na řadu přichází veselá příhoda ze zahraničí, kde při přestávce na oběd, nakupoval místo obchodníka jeho svetr položený na klávesnici. Říká „Na nic nesahejte.“ Ještě dodává, že jde jenom o peníze a že by je dostal za chvíli zpět, ale bylo by to nemilé. Vcházíme dovnitř.

Je téměř odpoledne, ale zde je přítmí. Mají zatažené žaluzie. Je dusno. V reproduktorech čas od času zní nabídky nějakého brokera. Naproti nám se nachází tabule se světovým časem a obrazovkami z vývojem cen vybraných komodit. Všude samý monitor a před nimi makléři. Kancelář vypadá jak malá burza, kterou znám z ekonomických zpráv. (Ne amerických filmů!) Jdeme k pracovišti našeho průvodce. Napravo od nás slyším angličtinu, asi zde pracuje nějaký cizinec. Dostáváme vysvětlení, jak se nakupuje a prodává. Zmínka padne také o tom, jak to ti obchodníci vlastně dělají, že hodně proměnných musí předpokládat a vydělávají, protože mají lepší odhad než ostatní.

Poslední zastávka je u operátorů, kteří musí vyrovnávat výrobu a spotřebu, protože se elektřina nedá efektivně skladovat a přílišné zatížení rozvodné sítě by ji zničilo. Posledních pár let i oni musí myslet na to, aby zapínali takové elektrárny, které mají co nejnižší variabilní náklady. Uvádí, že elektrárně Dlouhé stráně trvá naběhnutí do plného provozu kolem tří minut.

Naše exkurze končí. Z celé Front Office bych měl do půl roku infarkt, kdybych tam pracoval. Vycházíme z budovy a máme rozchod. Znatelně se mi ulevuje. Návštěva byla velice zajímavá, ale práce zde je asi občas velice stresující.

Patrik Budský, L4.E (školní rok 2012/2013)

Dubnové divadelní představení pro třeťáky


Jmenuji se Simona Myšková a je mi osmnáct let. Stejně jako většina mých vrstevníků nemám k divadlu moc blízko. Nicméně se ráda podívám na jakékoli představení, na které mám možnost jít.

Herectví opravdu nerozumím a vlastně ani nevím, čím přesně na mě představení tak silně zapůsobilo a divadelní hra R.U.R. mě přímo ohromila. Všichni herci mi byli velmi sympatičtí a do svých rolí se přímo vžili. I přes absurdní až komické prvky neustále převládala ponurá atmosféra, která děj ideálně podtrhovala. S minimem kulis a rekvizit dokázali herci vytvořit maximum. Ještě před koncem představení mi bylo skoro líto, že trvá jen sedmdesát minut, protože bych se na něj vydržela dívat i několik hodin. Chtěla bych se v budoucnu podívat i na další představení z repertoáru divadla D 21 doufám, že mě překvapí stejně příjemně jako R.U.R.

Simona Myšková, I3.D (školní rok 2012/2013)


Text inspirovaný názory a postřehy studentů 3. ročníku 

Pro někoho náročné, pro jiného zmatečné, ale taky nepřehledné, rádoby vtipné, chaotické, nesrozumitelné… Tápeme mezi postavami Heleny (?) a  Alquista, hledáme logiku ve vystupování Busmana a Suly, divíme se, proč Asimovova Glorie opouští smutného Robieho a nechává se unést kouzelným hlasem pana Högera, který se rozplývá nad chundelatou Dášeňkou… Možná to jediné nám všem utkvělo z dětství a jsme schopni zařadit, zaškatulkovat, poznat. Když se to jmenuje R. U. R., proč to není R. U. R.?! Jsme technici, chceme mít všechno jasné. Je to svérázný divadelní úlet, nezvyklé rekvizity, paruky a strach nahánějící kontaktní čočky v očích herců, které nám komplikují snahu určit ostrou hranici mezi roboty a lidmi.

Všechno ale směřuje k jasné „hlavní myšlence“: Buďme obezřetní před sebou samými, nenechme někde na cestě za pokrokem a uchváceni moderní technikou za sebou ležet podstatu lidství.

Dana Havlíková (školní rok 2012/2013)