sobota 2. února 2013

Japonská puška - V. díl

Předchozí díl zde...


O dva týdny později, pevnost Suribachi na ostrově Iwo Jima

Jeskyně, které tu vojáci vykopali, jsou impozantní. Během necelých dvou týdnů se jim podařilo celou horu Suribachi protkat chodbami a tunely, skoro jako mraveniště. Mnohem větší starosti mám o to, jak to celé dopadne. Dávala jsem dobrý pozor, co si vojáci říkají a myslím, že už vím, co se tu děje.

Všechny ostrovy od Japonska po Havaj jsou v rukou Američanů. Tedy až na dva – Okinawa a Iwo Jima. A zatímco obrana na Okinawě má čas se připravit, na Iwo Jimu se chystá útok americké hlavní flotily. Na Iwo Jimě je jen několik tisíc vojáků. Američané si jich přivezou minimálně dvacetkrát víc. Je to předem prohraná bitva a všichni to vědí. Jen to nedávají najevo. Úkolem těchto vojáků je získat čas potřebný pro vybudování obrany na Okinawě a na pobřeží Japonského císařství. Několik tisíc vojáků zemře, aby stovky tisíc japonských mužů, žen a dětí bylo v bezpečí.

Vysoká oběť, ale nezbytná. Všichni na tomto proklatém ostrově jsou připraveni položit život za ochranu Japonska. Dokonce i Hideki a jeho přátelé přijali tuto krutou pravdu. Právě teď se nacházím v Hidekiho rukou. Leží u jednoho z mnoha jeskynních otvorů s jasným výhledem na pobřeží. Je večer a většina vojáků spí. Na Hidekiho vyšla hlídka. Sice nevím, na co Hideki právě myslí, ale tváří se ustaraně. Nemáme žádné lodě a žádná letadla. Na ostrově zbylo posledních pár tanků, které jsou mimochodem v mizerném stavu, protože chybí nástroje na jejich opravu a údržbu.

Američané podnikají nálety a každý den nás oslabují. Hideki to všechno ví. Myslím, že právě o tom teď přemýšlí. A já se mu nedivím. Tehdy jsem řekla, že začínám chápat lidské emoce. Jednu z nich nyní chápu dokonale – strach. Ten teď totiž panuje i ve mně. Je to šílené! Vždyť jsem jenom puška! No, možná je to tím, že jsem teď součástí toho všeho. Nevím to jistě, ale na tom nezáleží. Brzy se začne umírat, a to je podstatné.

Lukáš Cimr, I1.C (školní rok 2012/2013)

Pokračování příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat