sobota 26. ledna 2013

Japonská puška IV.

Předchozí díl zde...


O necelé tři hodiny později, pobřeží ostrova Iwo Jima

Hideki se zrovna probouzí. Ostatní už se oblékají do uniforem a připravují si svoji výbavu. Už musíme být u Iwo Jimy. Nemohu se dočkat, až ten záhadný ostrov uvidím na vlastní oči. Hideki, odpočatý po dlouhé cestě, si zapíná uniformu a vyndavá z batohu helmu. Opět se dívá na fotku, ale tentokrát jen krátce. Hned ji zase schoval a helmu si nasadil. Upevnil ji a zapnul popruh. Teď se podíval na mě. Popadl mě i munici vedle a zavěsil mě na záda. Mezitím už byli všichni kromě Keijiho připravení, během několika sekund už byl připraven i on. Hideki vyšel z kajuty. Nemohl se téměř hnout, chodba byla plná jiných vojáků.

Všimla jsem si, že se k nám někdo prodírá davem. Byl to ten muž, kterému Hideki salutoval na Okinawě. Konečně se dozvídám, kdo to je. Poručík Takashimo. Pozdravili se a oba dva se vydali skrz dav nedočkavých vojáků na horní palubu, kde muži obsazovali čluny. Rozhlížím se, zda neuvidím nějakou známou tvář. Chvíli mi trvá, než si konečně všímám člunu, kde je Matano, Kiryo, Ogawa, Irawashi i Keiji. Všiml si toho člunu ale i Hideki? Zamířil k němu, takže ano. Takashimo se držel v blízkosti. Oba si vlezli do člunu. Poté jsem si všimla, jak dává poručík někomu signál. V tu chvíli se začal člun pomalu spouštět dolů.

Chvíli trvalo, než se spodek člunu konečně dotkl mořské hladiny. Člun byl uvolněn a zamířil přímo k pobřeží. Tam jsme dorazili zhruba za deset minut. Rozhlížím se kolem a jsem zmatená. Iwo Jima není nic jiného než vyprahlý, ničím nezajímavý kus tmavé a suché země. Co na tomto místě může být tak důležité? Všude vidím opevnění, bunkry, kulomety a zátarasy. Hideki se svým oddílem vystupuje ze člunu a míří směrem k hlavnímu operačnímu táboru. Najednou si všímám, jak k dlouhému pásu opevnění přijel nějaký voják a začal vykřikovat, ať všichni přestanou pracovat. Všichni se mají přesunout do hor.

Co jsem slyšela, budou se kopat tunely, chodby a jeskynní opevnění. To mi přijde chytré, jelikož pokud přijde útok, pláže jsou dost zranitelné. Navíc v tunelech se dá rychle a hlavně bezpečně pohybovat mezi jednotlivými stanovišti. Ale stále mi nedochází, k čemu všemu to je. Snad se to dozvím brzy. O ostrově jsem sice měla poněkud jiné představy, ale pokud je opravdu tak důležitý, vojáci zde odvádí skvělou práci. Doufejme jen, že to bude stačit.

Lukáš Cimr, I1.C (školní rok 2012/2013)


Pokračování příště...

Žádné komentáře:

Okomentovat