čtvrtek 26. dubna 2018

Nebojte se SOČ, nemáte co ztratit aneb krajské kolo očima našich úspěšných studentů

Dne 23. dubna 2018 jsme se společně s Tomášem Hančlem a Tomášem Mezerou zúčastnili krajského kola 40. ročníku SOČ.

Sraz si dáváme ráno na metru na Hlavním nádraží. Po chvilce hledání se všichni tři scházíme. Obdivuji, jak Tomáš může být v obleku, protože já bych to v něm při tom nesnesitelném vedru nepřežil a jsem rád za svoji košili.

Vyrážíme nejprve na Florenc a pak na Křižíkovu a do Karlína. Je až podivuhodné, že navzdory všem aktivitám se mi až do čtvrtého ročníku podařilo osobní účasti na SOČce tak nějak vyhýbat, takže mě cestou ke karlínskému Spektru musejí kluci navádět. Pro jistotu nás při výstupu z metra chytají revizoři, aby nám ukázali, že dnes prostě nic zadarmo nedostaneme. (Až na tu bagetu k svačině tedy.)

Nejprve si vyslechneme úvodní řeč ve velkém sále a přesouváme se o patro výše, do tanečního sálu, kde proběhnou naše prezentace. Shodou náhod jsme spojeni do jedné místnosti. Začíná kategorie číslo 10, tedy Tomášové. Oběma se prezentace daří, vypadá to moc pěkně. Jeden model krásnější než druhý, kluci si oba dali opravdu hodně záležet. Přichází přestávka a začíná se s oborem číslo 18 – Informatikou, tedy mojí kategorií. Jdu na řadu předposlední, takže sleduji svou konkurenci a přemýšlím, jak a co vlastně ke svojí práci řeknu.

Nastává osudový okamžik. Připojuji si notebook k promítačce, beru do ruky prezentér, naposledy se nadechuji a spouštím. Prezentaci předvedu i s praktickou ukázkou. Těší mě hodnocení poroty v následné diskusi, kdy se pán z FELu zamýšlí nad tím, jestli by moje práce nebyla využitelná pro jejich školu, další ji označuje jako první za dobu jeho působení na SOČ, která je opravdu nasaditelná do ostrého provozu s reálným využitím v praxi. To mi dělá radost. Jen doplním, že mou prací byl systém pro řízení a organizování prezentací našich studentů na základních školách, jednoduše řečeno.

Po chvilce čekání na to, než se porota poradí, přichází ve velkém sále vyhlášení. Nejprve se opět vyhlašuje obor 10. K naší obrovské radosti Tomášové obsazují první dvě pozice. To je úžasný výsledek! Na řadu přichází moje kategorie. Nervozita se mnou začíná cloumat ve chvíli, kdy se čeká na vyhlášení druhého místa. A je to tam! Umisťuji se na prvním místě. Ohromná radost. Nečekal jsem, že se mi něco takového povede. Pak už se jen rozloučíme, kluci nakládají modely do auta a já vyrážím s profesorkou Suchánkovou na pozdní oběd do školy.

Dominik Kadera, L4.D

Letošní ročník SOČ, který se konal 23. 4. 2018 v DDM v Karlíně, se z mého pohledu povedl nad očekávání dobře. Do soutěže jsem šel spíše pro dobrý pocit z účasti a na vrchní příčky jsem nepomýšlel, zejména kvůli velké konkurenci soutěžních prací. Akce byla dobře zorganizována, přestože harmonogram byl spíše orientační. I když zde bylo pár věcí, které by se daly vytknout, jako například dlouhé čekání na vyhlášení výsledků spojených kategorií 10 (Elektrotechnika...) a 18 (Informatika), den jsem si užil a moje 1. místo s postupem do celostátního kola bylo krásným zakončením soutěže.

Tomáš Hančl, E4.A 


Celá moje příprava na krajské kolo SOČ začala už o den dříve, a to v neděli 22. 4. Jelikož můj model a model mého spolužáka byly moc veliké, než aby se daly odvézt městskou dopravou, a navíc z důvodu zablokované dopravy v okolí v den konání soutěže, dojel jsem už v neděli autem s oběma modely do Karlína, kde se krajské kolo konalo.

V pondělí se šlo na věc. V 9 hodin ráno bylo slavnostní zahájení, potom jsme se společně s porotci rozešli do místností pro jednotlivé komise.

Byl jsem na řadě jako první. Přestože mně paní Suchánková dobře připravila, tak jsem měl trochu strach. Přece jen jsem byl na této soutěži poprvé a navíc jsem vystupoval jako první ze všech. Zas to ale mělo výhody že jsem se nemusel později stresovat.

Napustil jsem zdymadlo a začal povídat. Moje prezentace probíhala souběžně s ukázkou zdymadla. Napouští se asi 7 minut, tak bych jinak nestihl předvést všechny jeho funkce.

Po skončení prezentace jsem vyslechl od mých porotců komentáře, rady a dostal doplňující otázky. Na většinu jsem bez váhání odpověděl, ale s některými jsem si úplně rady nevěděl, například ohledně ekonomické stránky mé práce. Ale něco jsem ze sebe vypravil, asi to porotu zaujalo, a tak mě poslala s úsměvem sednout.



Po mně šli kluci s termokamerou. Tu prezentaci neměli špatnou, ale bohužel jim nefungoval model. Po nich nastoupil další kluk s projektem J-Sat, Za ním se chystali kluci z gymplu s prací na téma Nebezpečí otevřených sítí wi-fi. A nakonec přišel na radu můj spolužák a kamarád Tomáš Hančl s modelem Inteligentního parkoviště. Vše mu šlo na jedničku, dokonce i propojení přes bluetooth s telefonem.



Odpoledne na vyhlašování jsme byli všichni nervózní, jak to dopadne. Věděli jsme, že do celostátního kola postupují pouze 2 práce z kategorie. Všichni z naší kategorie nastoupili před sál a porota začala podle pořadí úspěchu od konce volat soutěžící. Postupně to bylo stále napínavější, až jsem zbyli jen já a Tom. To už jsme věděli, že to máme v kapse! Tak jsem si ze srandy stříhali, kdo bude první, a kdo druhý. Nakonec to vyhrál Tom Hančl, ale to nic nemění na tom, že postupujeme oba do finále a v půlce června jedem do Olomouce! Držte nám prosím palce.

Tomáš Mezera, E4.A